Historický vývoj

Historie Energetického závodu od roku 1874 do roku 1945

Plynárna v roce 1938
Za počátek vzniku Energetického závodu lze považovat datum 15.ledna 1874, kdy v přestavované továrně Emila Škody  ( koupené  od hraběte Kristiána Valdštejna ) byla vybudována nová kotelna se dvěma kotli a novým komínem. Postupem času pak každá dílna měla svůj zdroj energie. Třeba  kovárně dodávaly provozní energii dva kotle a jako rezerva sloužil plynový motor, ocelárna měla v 80.letech 19.století tři parní stroje o výkonu 250 koňských sil. Ve Škodově strojírně a slévárně se o provoz energetických zařízení staralo na 20 strojníků a topičů.Chladící věže Elú II. v Nýřanech v roce 1921

Vlastní elektrárna továrny byla postavena v roce 1896 v dnešní severní části závodu. V jejím objektu byla kotelna s 10 parními kotli po 150 m2 výhřevné plochy a strojovna, která byla osazena parním strojem o výkonu 1 500 koňských sil a dvěma dynamy pro pohony strojů a osvětlení.

V té době nastává v elektrárenství soumrak parních strojů a nastupují parní turbiny. Vedení Škodovky se pro ně po určitém váhání také rozhodlo, a to nejen je používat, ale také vyrábět. Pro počátek zakoupilo licenci francouzského vynálezce profesora Augusta Rateaua (1863 –1930) na menší kondenzační parní turbinu. V roce 1904 byla vyrobena první a měla výkon 550 k (480 kW)  při 3 000 ot. za minutu. Výkon se reguloval ručním ventilem. Turbina byla postavena na společnou základovou desku s elektrickým generátorem, s nímž ji spojovala  pružná spojka. Původně byla určena k prodeji, ale ukázalo se, že bude vhodné instalovat ji ve vlastní elektrárně a tak položit základ její modernizace. Zkušenosti z provozu turbin systému Rateau byly využity u dvoutlakových a protitlakových turbin na odpadní páru ale již systému Škoda, které měly oproti licenčním výrobkům řadu předností.
Strojovna Elú v roce 1916
Elektrárna Škodovky měla v roce 1910 celkový výkon 6 750 kW a nazývala se Elektrická ústředna – Elú. Zařízením se výrazně lišila od elektrárny vystavěné v devadesátých letech minulého století. Byla však vybudována na stejném místě a tvořila ji kotelna, strojovna, dílny pro údržbu a laboratoř pro rozbory kouřových plynů. V 70 m dlouhé kotelně bylo instalováno 10 kotlů na přehřátou páru, každý  s výhřevnou plochou 150 m2 a 7 vodotrubných kotlů s automatickými topeništi, každý s 258 m2 výhřevné plochy. Napájení kotlů zajišťoval kondenzát z turbin, z topných těles z dílen a z chlazení generátorů vyrábějících plyn pro pece a také upravená voda z městského vodovodu. S kotelnou souvisela 45 m dlouhá strojovna s přístavkem pro kondenzační zařízení. Tři parní turbiny měly výkony 480, 1 125 a 3 750 kW a byly spojené s generátory na střídavý proud. Stojatý  parní stroj  o výkonu     1 500 kW byl přímo spojený na jedné straně s generátorem na střídavý proud o výkonu 1 150 kW a na druhé straně s generátorem na stejnosměrný proud o výkonu 400 kW. Parní stroj a turbiny vyrobily Škodovy závody a generátory dodaly firmy Siemens –Schuckert  a Brown –Boveri. Střídavý proud o napětí 350V, 50Hz se používal k pohonu motorů a stejnosměrný o napětí 2x160V k osvětlení a pro regulační motory konstruované pro napětí 320V. V elektrárně  v prvním desetiletí dvacátého století našlo práci na 200 pracovníků.

Kotelna Elú I. v roce 1912Na počátku 1.světové války v roce 1914 byla elektrárna rozšířena o další turbosoustrojí a průměrná denní výroba elektrické energie dosahovala 85 000 kWh, což bylo 5x více proti předválečným letům . Její instalovaný výkon se postupně zvýšil na dvojnásobek tj. na 9 600 kW. V roce 1917 dosahoval výkon parních turbin 17 000kW. Nová generatura pro výrobu vodního plynu (postavená 1916) se po roce dočkala rozšíření. Dalšímu zvyšování výkonu elektrárny bránil stále tíživější nedostatek uhlí. V roce 1917 získala Škodovka podíl na těžbě kamenouhelných dolů v Nýřanech, jejichž majitelem byla společnost „ Sv. Pankrác s. r.o.“ Denní produkce byla 50 vagonů uhlí těženého z hloubky od 200 do 500m. V roce 1918 zakoupila důl „Krimich“, kde vybudovala třídírnu uhlí  pro vlastní elektrárnu, uvedenou do provozu v roce 1922. Hnědé uhlí dodával rovněž „Hrabák„ - důl v Čepirozích také patřící Škodovým závodům. V Elektrické ústředně II – Elú II v Nýřanech byla instalována dvě turbosoustrojí o výkonech 3,2 a 10 MW a později sem byla z Elú I při její modernizaci předána turbina o výkonu 3,2 MW. Elektrické vzdušné vedení o délce 11,2 km pro napětí 50 000 V směřovalo do transformační stanice v jižní části podniku. Toto vedení bylo zrušeno v roce 1952.
Plynojem pro generátorový plyn v roce 1930
Uvnitř podniku byla elektrická energie vedena výhradně zemními kabely, které vycházely pro severní část z Elú I a pro jih z transformovny „Jih“. Napájecí kabely o úhrnné délce asi 40 km končily  v 80 řadovnách jednotlivých objektů . V kotelně Elú.II bylo 6 kotlů -  dva roštové typu Stocker a čtyři typu Wecker po 400 m2 výhřevné plochy ekonomizéru a 220 m2 plochy přehřívače. Elektrárna dodávala proud do podniku i po roce 1938, kdy se ocitla spolu s uhelnými doly v oblastech zabraných Německem. Při náletu v roce 1945 byla poškozena. Po opravě zůstala v podnikovém energetickém systému až do roku 1955, kdy byla vyčleněna a převzata bývalým Energotrustem Most a v šedesátých letech ji podnik po navrácení využíval pro výzkum parních turbin.
Plynárna ve třicátých letech
V době, kdy se schylovalo k napadení Československa Německem a v předvečer mnichovského diktátu pracovalo v plzeňském závodě více než 25 000 pracovníků. Výrobní oddělení energetiky tvořily elektrárny Elú I a Elú I., plynárna s generaturami, výroba kyslíku, acetylenová stanice, vodárna a kompresorová stanice. Patřila sem ještě dílna pro opravy elektrických a měřicích přístrojů, montážní úsek, úsek provozní údržby, zkušebna elektroměrů a ochranných zařízení.
Během války byly sice prováděny v obou elektrárnách dílčí úpravy pro zvýšení výroby, to však nepostačovalo. Proto byla v roce 1943 zahájena stavba nové elektrárny v západní části areálu Škodovky. Přes veškerou snahu německého vedení se nepodařilo elektrárnu uvést v plánované době do provozu. Stavbu provázel nedostatek nejrůznějších materiálů. Vlivem spojeneckých leteckých útoků nastávaly také problémy s dopravou. Svojí roli sehrála i nechTurbosoustrojí TG2 o výkonu 17 MW ve strojovně Elú I.uť českých pracovníků k mimořádným pracovním výkonům.

Při náletu britského Královského letectva 16. listopadu 1944 na Škodovy závody byla společně s ostatními objekty poškozena Elú I, ale škody byly poměrně rychle odstraněny. Teprve poslední útok 270 bombardérů 8. letecké armády Spojených států dne 25. dubna 1945 způsobil na 75% továrních objektů značné škody a zastavení produkce hlavních výrobních oddělení.


Pohled na Elú I. v roce 1928
V Elú I byly zničeny tři kotle, parovody k turbinám a kouřovody. Strojovna zůstala jako zázrakem ušetřena. V rozestavěné Elú III byla zápalnými bombami zapálena chladicí věž a zauhlování. Tím byl vyřazen i jediný nově instalovaný kotel, který zásoboval parou kovárnu. Byla zničena generatura u ocelárny a výrobna acetylénu. Několik dnů před tímto náletem napadly americké bombardéry taktického letectva i elektrárnu v Nýřanech. V plzeňském podniku byla zničena velká část parních a plynových potrubí, právě tak jako kabely rozvádějící elektrický proud po areálu podniku.


Historie Plzeňské energetiky od roku 1945 do roku 1999

 

Pohled na Elú III. v roce 1948
S odstraňováním škod osazenstvem podniku se začalo ihned po osvobození a výroba se postupně rozbíhala. Především se opravuje elektrárna, generatura a obnovují se kabelová vedení, plynová            a vodovodní síť. Již v červnu 1945 je v ocelárně uvedena do provozu první elektrická oblouková pec. Díky rychlé opravě čtyř plynových generátorů je možné již v září dodávat plyn pro siemens–martinské pece v ocelárně. Elektrárna Elú III je uvedena do provozu v roce 1946 s výkonem 20 MW a dvěma kotli dodávajícími 50 tun páry. Obnova všech energetických zařízení je dokončena v roce 1946, ale zvyšující se nároky na výrobu již nebylo možné uspokojit s předválečnými nebo válečnými zařízeními.

Železobetonový komín
V roce 1953 je uveden do provozu  blok K3 a TG9 na Elú III v celkové pořizovací hodnotě více než 44 miliony korun,  v roce 1960 startuje blok K4 a TG10 v ceně více než 55 milionů korun a téhož roku  je postaven železobetonový komín pro zlepšení životního prostředí v Plzni.Také je uvedena do provozu vodárna v Radčicích.

Investice směřovaly též do výroby technických a topných plynů. V roce 1955 byla dokončena výstavba generatury a v roce 1964 (pro zajištění čistoty odpadních vod z generatur a ostatních provozů podniku) byla dobudována ústřední čistící stanice. Oba tyto celky si vyžádaly částky přes 46 mil. Kč.
Odsiřovací zařízení

V sedmdesátých letech byla prováděna výstavba nové DEMI stanice, ve které se provádí úprava vody pro kotelnu Elú III. V roce 1975 byl instalován v té době špičkový olejový kotel K5 v budově Elú III a v témže roce ještě kotel stejné konstrukce s označením K6.

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let vznikla dílna strojní údržby provozu 16, tzv. “Radiana“. V roce 1983 byl postaven tuTurbosoustrojí TG9nel na rozmrazování vagonů s uhlím. Moderní acetylenová stanice spolu s plynovým hospodářstvím byla umístěna do Zátiší a zahájila provoz v roce 1984. V témže roce byla provedena rekonstrukce kotle K1 a turbíny TG6. V roce 1989 byl zbourán kotel K3 a v roce 1991 byla zastavena Elú I. Další velké investiční akce byly zahájeny v roce 1992 výstavbou nového kotle K3, spolu s turbínou TG9.

Turbosoustrojí TG10Koncem roku 1997 bylo uvedeno do provozu zařízení,  které významným způsobem přispělo k ekologizaci provozu teplárny. Tímto zařízením je odsiřovací zařízení, které umožňuje plnit zpřísněné emisní limity oxidu síry. Do společného kouřovodu vstupujícího do absorbéru jsou zavedeny spaliny všech tří uhelných kotlů K1, K3, K4. Odsiřovací zařízení pracuje na principu polosuché odsiřovací metody, kdy je do proudu spalin vstřikováno pomocí atomizéru vápenné mléko a voda. Při chemických reakcích v absorbéru dochází též ke snižování chloru a fluoru ve výstupních spalinách. 



 

Historie Plzeňské energetiky od roku 2000 do současnosti

Letecký pohled na areál Plzeňské energetiky a.s.

Dalším zlepšením provozu elektrárny ve vztahu k ochraně ovzduší je v roce 2000 realizovaná ekologizace kotle K4 za účelem až 30% snížení oxidu dusíku ve spalinách.
V průběhu roku 2000 Společnost realizovala výstavbu nových rozvodných horkovodních zařízení v oblasti průmyslové zóny Borské pole. Od této doby je síť horkovodů neustále rozšiřována.

Výměníková stanice VSI

 

V roce 2001 Společnost realizovala prodej distribuční sítě elektrické energie v areálu Škoda a.s. Tuto  síť koupila společnost Západočeská energetika, a.s. K tomuto kroku Společnost vedly zejména ne úplně jasné podmínky , respektive předpoklady pro další průběh privatizace elektroenergetiky v České republice. Realizace této transakce významně omezila závislost Společnosti na prosperitě skupiny Škoda a.s. a zároveň umožnila realizovat klasickou “economy of scale“.

V roce 2002 Společnost ukončila provozování směšovací stanice a distribučního potrubí pro směsný plyn a dodávky zemního plynu v areálu hlavního závodu.
Kompresorová stanice
V roce 2003 Společnost úspěšně ukončila nezbytné úpravy svého výrobního zařízení a následně získala oprávnění působit na trhu podpůrných služeb v elektroenergetické soustavě. Tato oprávnění se týkají primární regulace frekvence a terciální regulace výkonu. Faktické dodávky podpůrných služeb Společnost zahájila na podzim roku 2003.  Dále byla realizována výstavba nových horkovodů zajišťujících dodávku tepla do bytové zóny Nová Hospoda a průmyslové oblasti Borská pole.

Chladící věž TG9
V roce 2004 byla provedena certifikace fiktivního bloku na poskytování sekundární regulace výkonu, čímž Společnost získala další možnost úspěšného působení na trhu s podpůrnými službami. V průběhu roku 2004 byla realizována další výstavba nových rozvodných horkovodních zařízení v oblasti průmyslové zóny Borská pole a došlo již i k prvním dodávkám tepla do objektů odběratelů. Nově začala Společnost nabízet i možnost dodávek tepla na sekundární straně, tedy včetně výstavby předávacích stanic. V září 2004 byla dokončena rekonstrukce výměníkových stanic na Elú III, čímž Společnost získala moderní a efektivní zdroj o jmenovitém výkonu 105 MWt při průtoku 2 000t/h, který plně nahradil dožité výměníkové stanice VS I a VS II. Také byla tento rok zahájena výstavba nové chladící věže č.9 o jmenovitém výkonu ochlazené vody 7 500 m3/h. Věž byla uvedena do provozu v dubnu následujícího roku.

V rámci investiční akce „Regenerace areálu ŠKODA“ během let 2004 až 2007 byly prováděny rozsáhlé přeložky rozvodných zařízení Společnosti za účelem zajištění dodávek produktů Společnosti do nově připravovaných nájemních hal. Dále byly v areálu ŠKODA také zahájeny práce na realizaci záměny již nevyhovujícího topného média páry za horkou vodu, což se ve svém důsledku projevilo nižšími ztrátami v rozvodech tepla.
Horkovody
Výstavba nové kompresorové stanice v roce 2005 přinesla nový pohled do oblasti výroby a distribuce stlačeného vzduchu pro potřeby jak vlastního zdroje, tak celého nově se rodícího areálu ŠKODA.  V druhé polovině roku byla provedena úspěšná certifikace primární regulace frekvence na generátorech TG8 a TG9 pro rozšířené regulační pásmo 15 až 32 MW    na každém stroji, což otevřelo prostor pro prodej 2 MW terciální regulace na denním trhu s podpůrnými službami. Dále Společnost buduje první  vlastní výměníkové stanice a dodávky tepla se tak realizují až na straně teplé vody.

Během roku 2006 Společnost pokračuje ve výstavbě nových rozvodných horkovodních zařízení v oblasti industriální zóny Borská pole a dále pak i v oblasti staré zástavby „Jižního předměstí“.
V závěru rokuVýměníková stanice byl dokončen projekt centralizace Společnosti. Budova Elú I  ve staré zástavbě a značné vzdálenosti od vlastní výrobny byla prodána a zaměstnanci přestěhováni do Elú III  a budovy Radiany . Tím dochází k významným úsporám v oblasti spotřeb energií a také k urychlení procesů a zlepšení komunikace.

V roce 2007 byla uzavřena smlouva na odsíření ve výši  cca 430 mil. Kč. Realizací této akce Společnost zajistí plnění přísných emisních limitů dle zákona a bude se podílet na zlepšení životního prostředí města Plzně. Nové odsíření bylo dokončeno v roce 2009. 

K datu 16. května 2008 společnost West Bohemia Energy Holding a.s. koupila  50% podíl Plzeňské teplárenské, a.s. a stala se jediným vlastníkem společnosti.  Společnost připojila 17 nových odběratelů tepla o celkovém instalovaném tepelném příkonu téměř 4 MW. V rozvoji horkovodních systémů vybudovala společnost v roce 2008 další 3 km rozvodů v oblasti průmyslové zóny Borská pole do nájemních hal BP 5 – BP 13 společnosti CTP a dále v oblasti staré zástavby „Jižní předměstí“, kde realizovala rozvody v ulicích Nerudova, Skrétova, Plachého a Kardinála Berana.
Dále byla dokončena realizace souboru protivýbuchových opatření dle Nařízení vlády č. 406/2004 Sb., která spočívala především ve snížení prašnosti v prostorách zauhlování tras a výměně pasové dopravy uhlí. Na kotli K3 byl realizovan soubor opatření vedoucích ke zlepšení spalovacího procesu a snížení emisí NOx.

V roce 2009 bylo připojeno 7 nových odběratelů tepla o celkovém instalovaném tepelném výkonu téměř 8 MW. V září byla uvedena do  provozu nová odsiřovací jednotka pracující na principu mokré vápencové vypírky. Dodavatelem  zařízení o celkové hodnotě  454 mil. Kč byla společnost TENZA. Společnost  uzavřela smlouvy na investiční akci „Záložní zdroj el. energie 22 MW“ s firmou Wärtsilä Finland OY.

V roce 2010 proběhla úspěšně účast na výběrovém řízení  na prodej  volného elektrického výkonu ve formě výkonové rezervy pro poskytování podpůrných služeb v období let 2011 až 2014, přičemž se podařilo prodat tyto služby v o bjemu větším než  400 mil. Kč.
V průběhu roku  bylo připojeno na soustavu CZT 6 nových odběratelů tepla o celkovém instalovaném tepelném výkonu 1,5 MW. Byla zahájena výstavba záložního zdroje el. energie 22 MW. Tato akce se skládá z dodávky stavebních prací od firmy Tenza a.s. a dodávky motorgenerátorů od   firmy Wärtsilä Finland OY. Byla úspěšně zrealizována I. etapa výměny systému kontroly a řízení turbogenerátoru TG 9.
 

 


Plzeňská energetika a.s. © 2011, all rights reserved